Slova, která těší

Bílé, červené i žíhané, jednoduché i plné, tvarem připomínající pivoňky nebo čajové růže, to všechno jsou kamélie. Na vlastní oči je v Květné zahradě každoročně zhlédnou tisíce návštěvníků. Najdou se však i tací, kteří jsou o zrakové podněty ochuzeni. Po celý březen proto připravoval tým našich lektorů speciálně upravené komentované prohlídky, které slabozrakým a nevidomým kompenzovaly fakt, že si krásu kamélií nemohou sami prohlédnout. Prostřednictvím dotyků, zvuků, vůní i chuti tak získali lepší představu nejen o rostlinách, ale i uspořádání obou skleníků. Jsme rádi, že se s vámi můžeme podělit o zážitky jednoho z nich:

 

Za květem, co nevoní? Možná trochu hádanka, cože by to mohl být za zajímavý květ? Nebudu dlouho napínat a přistoupím raději k samotnému vyprávění.

 

Byl pátek, 13. 3. 2015, a počasí neslibovalo mnoho dobrého. Nic nedokazovalo blízkost příchodu jara. I přesto se našla hrstka zájemců, zrakově postižených členů SONS Prostějov, jež tato skutečnost neodradila a nechala se autobusem dovézt až do Kroměříže. Co bylo důvodem této cesty, již brzy článek prozradí.

 

V době, kdy ještě příroda užívá nějakou dobu zimního spánku, se ve skleníku Květné zahrady probudily nádherné květy kamélie. Právě ony se přičinily o zajímavou návštěvu a komentovanou prohlídku, na níž se s očekáváním zajímavých informací a vůbec pěkně prožitého dopoledne naše skupinka vypravila.

 

Už po vstupu nás čekalo milé uvítání. Ujištění, že jsme očekáváni, nás velmi potěšilo. Nastal přesun do nově zřízeného návštěvnického centra. Všem přišel vhod, neboť nám poskytl možnost se trochu ohřát. Pak následovalo úvodní slovo a seznámení se skutečností, že naši skupinku budou provázet tři průvodci. Díky tomu mělo povídání zajímavý a pestrý průběh. Ti, jimž to zrak dovolil, se mohli při výkladu kochat krásou barev, tvarů a vůní. Ale i ti hůře vidící či dokonce nevidomí si přišli na své. Ochota průvodců vše přiblížit měla za důsledek i možnost si některé exponáty ohmatat, případně k nim i přivonět. Krásu celého prostředí dokreslovala jemná hudba a zvuk malé fontánky. Ve druhém skleníku nás mile překvapil i zpěv andulek.

 

Čas velmi příjemně utíkal a nám byly podávány další a další zajímavosti o kaméliích, ale též o citrusech a jiných podivuhodných rostlinách. Během výkladu jsme se chvílemi přemísťovali i do doby starověkého Řecka. To tehdy, když jsme poslouchali nějakou zajímavou pověst související s květinou či keřem. Jak krásně se poslouchalo a vnímalo opium onoho prostoru, plného živé krásy.

 

Prohlídka se blížila ke svému konci a přišlo milé překvapení. Jelikož je příbuzným kamélie čajovník, stal se závěr menším občerstvením v podobě teplého a voňavého čaje. Usazeni na stylových lavičkách a za poslechu podmanivé hudby, jsme s radostí a v příjemné pohodě popíjeli doušky tohoto připraveného nápoje.

 

Čas však utekl a nezbylo než se rozloučit. Plni dojmů z expozice, ale také z milého a vstřícného přístupu našich průvodců jsme se vydali zpět na zastávku autobusu, abychom se navrátili domů. Ještě dlouho v nás přetrvají okamžiky naplněné barvami květů, jejichž vůně není příliš výrazná, ba dokonce skoro žádná, a mají tak něžné, možná až trochu panské jméno - kamélie.

 

Mnohokrát děkujeme za úžasný prožitek, který v našich myslích a srdcích bude ještě dlouho hřát.

 

                                                 Alois Macourek, SONS Prostějov