Nezmeškejte rozkvět Podzámecké zahrady

Nejvýraznější ozdobou Podzámecké zahrady jsou v prvních květnových dnech bezesporu kvetoucí šeříky. Ve světě, a to především na asijském kontinentě, je známo okolo 30 různých druhů tohoto vděčného keře. Pro bohaté kvetení a intenzivní vůni patří odpradávna k oblíbeným okrasným rostlinám, dnes se pěstuje především mnoho záměrně získaných kříženců či kultivarů.

 

V Podzámce se nejčastěji setkáte s šeříkem obecným (Syringa vulgaris) s tradičně bledě fialovými květy, a to jak v jednoduché, tak plnokvěté variantě. Velmi oblíbený je také šeřík čínský (Syringa x chinensis). Jeho jméno je trochu zavádějící, jelikož se jedná  křížence, který byl vyšlechtěn ve Francii na konci 18. století. Nejčastěji se pěstují keříky s fialovými a tmavě růžovými květy, ale jsou známy i bíle kvetoucí odrůdy. Oba tyto druhy byly v Podzámecké zahradě prokazatelně pěstovány již v roce 1883, ze kterého pochází první ucelenější soupis dřevin rostoucích v zahradě. Zatímco šeřík obecný byl tehdy označen za keř hojný, šeříku čínského se pěstovalo jen několik málo exemplářů. Dnes je tento poměr spíše opačný, protože šeřík čínský má z pohledu pěstitele hned několik výhod – po odkvětu se na keři nevytváří plody, tudíž se rostlina nevysiluje produkcí semen a příští rok bohatěji kvete, zároveň suché semeníky nesnižují estetickou hodnotu keře. Kromě známější skupiny v květnu rozkvétajících rostlin se zde pěstují také druhy kvetoucí až v červnu a červenci, např. Syringa komarowii nebo Syringa reticulata.

 

Při procházce kolem Fontány amorků vás může uchvátit růžovec bělokvětý (Rhodotypos scadens), který se v evropských zahradách pěstuje až od druhé poloviny 19. století, kdy byl přivezen ze své domoviny v Číně či v Japonsku. Z opačného konce světa pochází severoamerická kráska halézie karolínské (Halesia Carolina). Díky křehkým bílým kvítkům, jež ji v průběhu května obsypou, bývá často přezdívána sněženkový strom. Narazíte na ni u Divokého rybníka. Do bíla zbarvené květy upozorňují také na pěnišník (Rhododendron) nebo kaliny (Viburnum). V Podzámecké zahradě narazíte na atraktivní odrůdy kaliny obecné (Viburnum opulus Roseum) a kaliny tušalaj (Viburnum lantana). Její květy jsou sněhově bílé, kulaté a pod jejich množstvím se keř často sklání.

 

Pokud dáváte přednost čichovým vjemům, nesmíte minout sazaník květnatý (Calycanthus floridus) rostoucí u bufetu. Má silně vonné 4 - 6 cm velké červenohnědé květy, které voní po jahodové marmeládě. Pokud byste chtěli květ ochutnat, musíme vás zklamat – jahody neucítíte. Aroma tohoto neobvyklého keře totiž není koncentrováno pouze v květech, ale najdete ho doslova všude: v listech, větvích a dokonce i kořenech.

 

Dáváte-li však přednost vůním našeho klimatu, přičichněte si ke klokočí, která nám tu, jak zpívá Jiří Suchý, zbyla po babičce. Tento větší keř nebo nízký strom pochází ze střední Evropy a botanicky správné označení je klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). Jestliže jste jeho květ zmeškali, nezoufejte. Stejně zajímavé jsou i tobolky s plody, které nastupují po odkvětu. Jejich tvrdý materiál se dříve používal k výrobě náramků, korálů a růženců. A perlička na závěr: klokoč prý v minulosti platil za spolehlivý indikátor čarodějnictví. Kdo šel na 1. máje na mši a vzal s sebou devětkrát posvěcenou větvičku klokoče, byl schopen odhalit mezi lidmi čarodějnice. Ty totiž měly místo nohy koňské kopyto.